Valdštějnským náměstím, ale i celou Valdštejnskou ulicí podél zdi Valdštejnského paláce se za nocí prochází bezhlavý ponocný Ruprecht. Ten o svou hlavu přišel kvůli svému chvástání, že prý není nad něj lepšího trubače v celé Praze. Všude o sobě vytruboval že dokáže trubačské kousky jaké by nedokázal nikdo jiný, a že nebýt nařízený noční klid, Praha by poznala nejkrásnější noční koncerty.
To chvástání nemohl vystát jeden trubač z Valdštejnovy družiny, a vsadil se s ním, že nevydrží troubit celou hodinu, a to od chvíle, kterou mu sám určí. Ruprecht si byl jist svým vítězstvím, a tak si plácli. Trubač si však našel chvíli, kdy vévodu Albrechta z Valdštejna chytila bolest zubů a vše živé, co mu byť tichounce přešlo přes cestu, zabíjel. A to byla právě chvíle, kdy měl Ruprecht přiložit náústek horny k vychloubačným rtům. Trvalo pouhých sedm minut, než mu rozlícený Valdštejn usekl hlavu.
Ruprecht teď chodí s hlavou v jedné a hornou v druhé ruce, a jak vidí muzikanta, začne ho mydlit hornou hlava nehlava. V dnešní době to může být velmi nebezpečné strašidlo, protože ve Valdštejnské ulici má své učebny Pražská konzervatoř. Nadějí na bezpečí mladých studentů je pouze vysvobození strašidla. O to se podle pověsti může zasloužit muž se zánětem okostice, který ho požádá, aby zatroubil.¨
